Dlouho o mě nebylo slyšet, protože jsem s Makčou a hybridními kapitány připravovala knížečku. Takže tady je malá ukázka a teď už se snad polepším
Na moři tři lodičky
a na nich tři kapitáni,
uloví tři rybičky,
dají si je ke snídani.
Dají si je ke snídani, k svačině i k obědu,
na výpravu bez kuchaře nikdy více nejedu.
Skříteček v čepičce trochu se stydí,
nechápe co na něm Rozinka vidí.
Netuší jaká čeká ho zkouška,
až mu Rozárka ožužlá ouška.
Na malinkém obrázku
jdu na barevnou procházku,
na procházku zahradou.
Idylku mou zahradní
znesnadní krtci proradní,
pod nohy pasti nakladou.
Růžička, vázička, opuchlá nožička,
bolest mi vhání slzičky pod víčka.
Pražádné básnické, výtvarné vlohy,
nemohou odstranit bolesti nohy.
Kafíčko v poklidu vzácnost je veliká,
s malými ňuňátky čas rychle utíká.
Ňuňátko buší do stolu vzteky,
obrázek vylepší od kafe fleky.
Dám si novou kytičku
na kuchyňskou poličku.
Radost mi přináší,
snad moly zaplaší…
Máme prádla plné necky,
musím vyprat trenky. Všecky.
Taky trička, podprsenky,
velký den u Pinoženky.
Pan Ňuňátko roste, sílí,
hraje si vždy s velkou pílí.
Expanze z jeho pokoje
je součástí vývoje.
Polštářek Rozince neslouží ke spaní,
nejen pan ježeček je tady na hraní.
Takový pavouk, vážení,
způsobí značné pištění.
Piští celá rodina,
to je ale konina.
Mléko, chleba, rohlíky,
nesu nákup veliký.
A malý pan Ňuňátko?
Jahodové lízátko.